Hrdina Walesu „zůstává bez povšimnutí“, otec ho přirovnává k „tichému zabijákovi“ za anglickým triumfem na MS 2003

Walesan James Botham získal ocenění nejlepšího hráče zápasu, když Wales porazil Nový Zéland 35:28. Poprvé po 73 letech tak Velšané přehráli All Blacks. Pro bookmakery šlo o outsidera s kurzem 33/1. Botham, kterému je 28 let, zaznamenal 30 zákroků v tacklu a v rozhodující chvíli zastavil novozélandského hákaře Asafa Aumuu těsně před pokusem. Právě tím zabránil jistému pokusu soupeře. Nyní čeká, zda nastoupí proti Austrálii, nebo zda bude při narození svého prvního dítěte.

Botham je vnukem anglické kriketové legendy sira Iana Bothama. Jeho otec Liam Botham přirovnává syna k Richardu Hillovi, tichému zabijákovi, který stál za triumfem Anglie na mistrovství světa v roce 2003. Liam hrál v roce 2000 ve stejném anglickém týmu jako Hill.

„To, co dělal na hřišti i mimo míč, mi hodně připomnělo Richarda Hilla,“ říká Liam. „Hilly byl článek, na kterém stálo mnoho věcí v Anglii v těch dobách. Byl to fantastický hráč. Stejně jako Hilly, tak i velká část Jimboovy tvrdé práce zůstává nepovšimnuta.“

Po závěrečném hvizdu na stadionu Principality se Botham pod tíhou významu výsledku rozplakal. „Přiznávám, že já taky,“ dodává Liam. „Táta si z nás dělá legraci, protože on nepláče. Já a Jimbo jsme určitě citlivější, i když jsme pořád tvrdí kluci. Byl jsem celý dojatý, plný emocí. Vím, čím tenhle kluk prošel.“

Otec zná syna lépe než kdokoli jiný

Liam ví, čím syn prošel, protože na vlastní oči viděl jeho zranění i nominační neúspěchy. Sdílí s ním také stejné příjmení, a tak dobře zná tíhu, kterou Botham nese na ramenou.

„Proto jsem musel skončit s kriketem,“ říká upřímně. „Nezvládal jsem to. Nezvládal jsem, že všechno, co dělám, se srovnává s tátou. Všechno. Dostal jsem strach z hodu, kamaráde. Budu zcela upřímný.

Proto pro mě byl ragby východisko. A bylo skvělé, že jsem dostal tu příležitost.“

Liam se profesionálně věnoval třem sportům: kriketu, ragby union a ragby league. Jeho kariéru ukončilo zranění krku ve věku 27 let, tedy o rok mladší, než je dnes James.

Syn si zaslouží uznání

„Lidé pořád mluví o tom, co Jimbo všechno má,“ pokračuje Liam. „Rodinné jméno, anglickou soukromou školu. To mě strašně štve. Znám oběti, které ten kluk přinesl.

Ta zranění, která tak nespravedlivě přicházela. Snížení platu, které přijal, aby mohl zůstat a hrát za Wales.

Někdy si nemyslím, že ho lidé přijali, a nevím, jestli je to proto, že je Botham. Ale on nikdy nepřestal být Velšan.“

Liam vzpomíná, jak na syna jednou křičel jeden trenér, v podstatě mu vyčítal, že se narodil se stříbrnou lžičkou v puse.

„Nezáleží na tom, jestli jsi měl stříbrnou lžičku,“ dodává. „Záleží na tom, jak jsi vychovaný. Rozhoduje, co dokážeš a jaké máš fyzické předpoklady.“

Liam také jednou zpochybnil rozhodnutí jiného trenéra, který Jamese nenominoval, přestože podle něj byl jeho „zřejmý talent“ jasně vidět.

„Neměl jsem do toho zasahovat, ale díky tátovi víme, co je excelence, a víme, co je třeba k tomu, abychom jí dosáhli,“ vysvětluje. „Je to jiná mentalita. Známe to, co musíš umět, abys toho dosáhl.“

Mentalita, která rozhodla

Na tuto „mentalitu“ se v úterý odkázal asistent trenéra Walesu Matt Sherratt a vysvětloval tak Bothamův výkon proti All Blacks, týden poté, co byl vyřazen z týmu.

„Víte, co si u Jima vždycky myslím?“ řekl Sherratt. „Možná je to v tom příjmení. Na velké zápasy prostě přichází.

I v Cardiffu, když jsou semifinále nebo derby, má Jim rád velkou událost. Měl jsem pocit, že to tak bude a my všichni v trenérském štábu jsme to cítili: že ten zápas proti Novému Zélandu byl pro Jima.“

Liam nemá k současnému vedení Walesu nic než chválu. Hlavního trenéra Steva Tandyho a jeho tým považuje za výborné.

„Jde o řízení lidí na této úrovni, že? Jde o to, jak z hráčů dostat to nejlepší. Ano, trénovat se dá a v Anglii je spousta dobrých trenérů.

Ale na této úrovni dokáže největší rozdíl udělat trenér, který hráči dá pozitivní energii a jistotu. Jimbo říká, že v týmu je teď úplně jiné prostředí.“

Otcova rada před zápasem

Liam svému synovi a spoluhráčům před zápasem s Novým Zélandem poradil jednoduchou věc.

„Napište 15 jmen na tabuli vedle jmen soupeřů na stejné pozici. Hrajete proti tomuhle člověku. Teď se podívejte na ty dvojice. Jsou ti chlapi lepší než vy?

Vy kluci máte všechny schopnosti. Máte kamarádství, týmового ducha a víru. Dejte to všechno dohromady, přitáhněte si publikum na svou stranu a věci se změní.

Čím déle zápas trval, tím víc tlak rostl, a viděl jsem, jak Wales sílí. Když Jimbo zastavil Aumua, bylo vidět, jak si Novozélanďané říkají: ‚Sakra, počkat, můžeme tenhle zápas prohrát. Co to pro nás bude znamenat?‘

V tu chvíli se tlak obrací. V tom kotli. To dokáže profesionální sport. Žádné jiné prostředí to nedokáže.“

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *